Změnit kurz národní měny o 6% za jediný den je neuvěřitelný krok a musí k němu být velmi silný důvod. Je jedno zda se jedná o výkyv tím směrem nebo opačným. Je to rozhození stability. A k tomu musí být opravdu jasný důvod. Takový důvod pánové a dáma z ČNB rozhodně neměla. Její zdůvodnění je velmi vágní a budoucí dopad jen těžko prokazatelný.
Zastavme se na moment například u tvrzení, že díky tomuto opatření vznikne nových 10 000 míst pro nezaměstnané. Kecy, kecy, kecy! Ať někdo z téhle party „Sedmi statečných“ řekne otevřeně, který přesně obor a který podnik mají na mysli, když tvrdí, že vzniknou nová pracovní místa? Bude to v dopravě, které se zvedne cena pohonných hmot? Bude to stavebnictví, kterému se zvednou ceny pohonných hmot a dovážených komodit? Bude to průmysl, který je z významné části toliko montovnou, závislou na materiálech z dovozu? Ať se tedy řekne přesný počet nezaměstnaných k dnešnímu dni a za půl roku se řekne takové číslo znovu. Už slyším ty argumenty: to je demagogie, nejde přece vytrhovat zásah ČNB z celého komplexu atd. Takže co to znamená? Že takový argument je jen vata, která se nedá prokázat.
Takovou vatou je většina argumentů, které ČNB uvádí jako velmi vážné a seriózní důvody ke svému svévolnému zásahu do našich životů. Ano do našich životů. Změny kurzu národní měny o 6% je totiž zásah do veškerého ekonomického dění. Zdraží služby a zboží, o tom není pochyb. Poskytovatelé služeb a obchodníci se už několik let pohybují na hraně existence a už navýšení DPH znamenalo zásah do jejich marží. Není možné donekonečna kompenzovat nekoncepční a svévolné kroky státu z marže obchodníků a poskytovatelů služeb. Pokud se na to spoléhá „Sedm statečných“ a jim naklonění analytici, pak si zahrávají s ohněm.
ČNB dlouhodobě neřeší praktické problémy, které má v gesci – podvodná jednání směnáren, nejasnosti v oblasti pojišťovnictví, lichvářské úvěrové společnosti apod. To jsou totiž věci, které opravdu vyžadují statečnost a jasnou koncepci, vytrvalost vyjednávání s politiky, tah na branku a každodenní práci. Tu od těchto pánů a dámy zřejmě nemůžeme očekávat. Od nich můžeme očekávat to, že jakmile se ekonomika trochu uklidní a stabilizuje, opět jí nějakým takovým zoufalým skutkem rozhoupou. Bez odpovědnosti za důsledky takových činů.
Je možná dobré si těch „Sem statečných“ připomenout: Miroslav Singer – guvernér ČNB, Mojmír Hampl – viceguvernér ČNB, Vladimír Tomšík – viceguvernér ČNB, Kamil Janáček – člen bankovní rady ČNB, Lubomír Lízal - člen bankovní rady ČNB, Pavel Rěžábek - člen bankovní rady ČNB, Eva Zamrazilová - člen bankovní rady ČNB
