Pokud lidé chtějí změnu, nemohou volit žádného z kandidátů, který je součástí současného systému. Zjednodušeně by se dalo říct: „ Nevolte nikoho, kdo je na billboardu!“ Žádný nezávislý kandidát, kterému se podařilo projít do přímé volby, neměl peníze na billboardovou kampaň. Tu si mohli dovolit pouze kandidáti straničtí, nebo ti, kteří jsou vázáni na některé vlivové skupiny. Žádný z nich nedává naději na změnu.
Pánové Zeman a Schwarzenberg se na politice posledních 20 let podíleli velmi aktivně a spoluvytvářeli celý systém, i když se dnes oba tváří, že s tím nemají nic společného.
V osobě pana Zemana bychom se jistě dočkali velmi arogantního přístupu, který se projevuje i v jeho způsobu vedení dialogu s médii a s ostatními kandidáty. Tak jak není schopen naslouchat v rozhovorech během kampaně, nebyl by jistě schopen naslouchat i během svého „panování“ na Hradě. Jistě by nebyl vzorem a pozitivním hráčem, navíc by jistě chtěl překračovat stín současného prezidenta, tak jak tomu bylo v premiérské době. Velmi nákladná kampaň nemá vůbec jasné a čisté financování a i to je jistě důvod, proč tohoto pána nevolit a dopřát mu klidné stáří na Vysočině.
Pan kníže je z jiného těsta. Ve své pozici ministra zahraničních věcí má jistě k postu prezidenta nejblíže. Jeho reputace v zahraničí je výhodou, ale obávám se, že právě o tuto osobní reputaci šlo panu knížeti vždy mnohem více, než o zájmy národní a naprosto jistě více, než o zájmy běžných občanů. Jeho velmi nedůstojný postoj v kauzách zadržených Čechů v Zimbabwe a zadržených Čechů v Řecku, kdy jako ministr zahraničních věcí opravdu selhal, naznačuje, že i jako prezident by jednal vůči běžným lidem velmi přezíravě a jeho panevropský postoj (má na něj samozřejmě plné právo) by znamenal oslabení postavení země vůči EU a dalším zemím. Navíc nikdo není schopen zjistit nakolik je pan Schwarzenberg spojený pupeční šňůrou s panem Kalouskem a nakolik je tedy ohrožena jeho nestrannost.
Pan Fischer by byl špatnou volbou. Rozhodně horší než pan Schwarzenberg. Během svého krátkého premiérování (kdy se do čela vlády dostal jako slepý k houslím) dokázal posvětit několik velmi špatných projektů, které nás všechny stojí a budou stát i v budoucnosti mnoho peněz. Nesmyslné a předražené sčítání lidu a fotovoltaika jsou dvě největší, ale ne jediné kauzy, které by měl věrohodně vysvětlit. Financování jeho kampaně zavání klientelismem a touha po kariéře je z jeho vystoupení cítit snad ze všech kandidátů nejvíce.
V listopadu 1989 jsem byl členem stávkového výboru na DAMU. Všichni jsme věřili, že se politika bude dělat jinak, než jsme kolem sebe viděli v té době. Věřili jsme, že doba politických kariéristů, kteří jsou pro svou kariéru schopni učinit cokoliv, je pryč. Bohužel politiky se v tichosti zmocnili lidé, kteří dokázali uzurpovat moc a dokázali zmenšit prostor pro občanskou aktivitu na tak úzký koridor, že se v něm už skoro nedá dýchat. Kromě Martina Mejstříka se nikdo z, kdo jsme na DAMU ve stávkovém výboru byli, nepokusil vstoupit tzv. „ velké politiky“. A ani Martinovi se to, i přes jeho poctivou snahu, nepodařilo moc úspěšně. Pokoušel se hájit principy, které se zdály na počátku jako nezbytné k fungování občanské společnosti. Ale mluvil ke hluchým. My ostatní jsme neměli odvahu se v politice angažovat. Pozorovali jsme, jak se naše představy vytrácejí a pomalu ale jistě se vytváří nová generace papalášů, profesionálních politiků bez jakýchkoliv životních zkušeností z běžného života. Pozorovali jsme jak tito lidé stále častěji a se stále rostoucí arogancí vytvářejí pravidla pro náš běžný život, bez ohledu na to jak nám tím škodí. Pozorovali jsme, jak začínáme všem těm profesionálním politikům být víc a víc jedno, stává se „substrátem“ bez tváří a duší, statistickým údajem bez osobní historie, jakousi jednotkou v číselných hrách, které hrají.
Přímá volba prezidenta může být malou drobnou šancí o něco rozšířit koridor občanského prostoru. Asi by nebylo dobře nechat si tuhle šanci ukrást, jak se tomu stalo s „revolucí“ v roce 1989. Proto by bylo moc dobře, kdyby vyhrál kandidát, který je co nejméně spojený se současným systémem. Kandidát, který může pomoci udržet kariérní politiky trochu na uzdě a nenápadně (nebo nápadně!) zvětšovat prostor pro nás všechny – třeba tím, jaké bude jmenovat soudce, členy bankovní rady, jaké zákony bude kritizovat apod.
Věřím, že volba prezidenta může být příležitostí především pro mladé voliče. Ti mohou získat důvěru ve svou možnost něco ovlivnit, změnit naší politiku a nahnat trochu strachu stávajícím papalášům. Proto rozhodně nevolte nikoho, kdo je na billboardu.
