To vše se zdá být naprosto v pořádku. Užívat si života, je naprosto regulérní touha. Mít na to peníze zrovna tak, zvlášť když nejsou nikomu ukradené a nejsou nikým darovány za podivné protislužby. Získat si pozornost a prodat svým fanouškům knihy s mou fotografií a s mým jménem, je také legální a naprosto v pořádku. Je přece jedno, že jsem ty knihy nenapsal, že je napsal nájemný psavec. To, že o nich mluvím jako o svých knihách, je sice ne úplně pravda, ale není zase úplná lež. Je to tak jako s tvrzením, že moje cestovka vozí do Čech nejvíce Japonců. Pravda, ta cestovka mi nepatří, ale jsem její jednatel, takže vlastně nelžu, i když neříkám úplně pravdu. Je nenápadná, ale o to horší manipulace s fakty, která slouží jedinému cíli – blbnout veřejnost, vytvořit o skutečnosti falešný obraz a zneužít toho ve svůj prospěch.
A to je právě to, proč je úspěch a sláva pana Okamury velkým nebezpečím pro tvorbu veřejného prostoru. Mnoho lidí k němu naivně vzhlíží jako k záchrannému kruhu v rozbouřeném moři nepřehledné současnosti, ke spasiteli, který přinese jednoduchá a rychlá řešení – vždyť přece vidí svět našima očima, mluví o našich problémech a rozumí našim steskům. Jeho hlas je omamný jako hlas vodní víly a tak, jak jsou přitažlivá její nahá ňadra, je pro fanoušky přitažlivá usměvavá nebo zasmušilá páně Okamury tvář.
Věřím, že dvorní psavec pan Večerníček již usilovně pracuje na knize „Jak jsem stal prezidentem“, popřípadě na její verzi „Jak jsem nestal prezidentem“. Obsah bude téměř stejný, a o něj ani tak nejde (stejně jako tmu bylo u předchozích knih pana Večerníčka), důležité je, že marketing před vydáním jede naplno a pokud se knih prodá více než 50 000 kusů, bude to skvělý kasovní trhák.
To by všem byly všechno věci, nad kterými by se dalo mávnout rukou, protože to vše by škodilo maximálně těm, kdo si knihu koupí a nám ostatním by celá ta estráda kolem pana Okamury mohla být jedno. Ale tak jednoduché to není. Pan Okamura dělá všechno, aby se nedelegoval do ústavně právního výboru senátu, aby měl právo „modelovat“ návrhy zákonů podle svého. A to bylo veliké neštěstí. Zažil jsem snahy pana Okamury právně uchopit náš obor cestovního ruchu a dodnes mi běhá mráz po zádech z tzv. Okamurova desatera, které se snažil prosadit. Byla to šílená směs sociálního inženýrství a touhy „mít zásluhu“. Dá se předpokládat, že podobné to bude s modelováním zákonů v senátním výboru, pokud k tomu pan Okamura dostane příležitost.
Pan Okamura je lhář. Tvrdím s plným vědomím toho, že mi jeho psavec pan Večerníček nedávno vyhrožoval žalobou pro utrhání na cti. Předpokládám, že k takové žalobě nedojde, protože by nebylo tak složité prokázat, že pan Okamura lže. Stačilo by k tomu položit vedle sebe jeho prohlášení, že nechce být prezidentem, protože tu je mnoho (nejmenovaných) moudřejších a vhodnějších než je on. Zřejmě se všichni od té doby odstěhovali a tak musí kandidovat osobně.
Já osobně vnímám kandidaturu pana Okamury jako velké nebezpečí, především proto, že se jistě ve velmi blízké době dozvíme, že KSČM vyzývá své věrné, aby v přímé volbě volili právě pana Okamuru. Jsem si jistý, že jednání již proběhla a že pan Okamura slíbil, že pokud v příštích parlamentních volbách komunisté uspějí stejně jako v minulých krajských volbách, bude jmenovat komunistického premiéra. Zdá se to být směšně a nemožné? Vůbec ne! Tohle napsal pan Okamura v červenci letošního roku, tedy v období první vlny své snahy o prezidentování:
„Co to je hrozba návratu komunismu?“ táže se Okamura. „KSČM se veřejně mnohokrát omluvila za KSČ a zločiny, které její předchůdkyně páchala. Distancovala se od jakékoli formy diktatury a od znárodňování. Její program je silně solidární, klade důraz na silnou roli státu při zachování tržní ekonomiky - je to koneckonců celosvětový trend - posilovat pravidla pro hráče na trhu. Volný ring se prostě historicky neosvědčil,“ (Parlamentní listy, 23. 7. 2012)
Podobně jistě slibuje úlitby i KDU-ČSL a bude přibývat jeho slibů lidu, že je vyvede z rozbouřeného moře, že je tím správným kapitánem.
Doufám, že se najde dost lidí, kteří se nenechají vmanipulovat do zamlženého prostoru „je lepší Okamura, než ti ostatní“! To je přesně ten prostor, který panu Okamurovi vyhovuje.
V diskusi se jistě objeví mnoho příspěvků, které mne budou podezřívat z nevraživosti, závisti a čecháčkovství. To jsou vlastnosti, kterými opravdu netrpím. Závidět panu Okamurovi nemám co, žiji si v pohodě svůj vlastní život. Mám jen obavu v jaké společnosti budou vyrůstat moji malí synové a rozhodně nechci, aby to byl SVĚT PODLE OKAMURY.
