Jak jsem šlápl hadovi bosou nohou za krk

Pojišťovna Generali se stala většinovým majitelem největšího českého pojišťovacího domu České pojišťovny. Stala se tím dominantním hráčem na našem trhu a dá se předpokládat, že její chování bude v mnoha případech určující pro chování ostatních pojišťoven. Dá se také předpokládat, že její vyjednávací pozice v jednání se státem a regulátorem (Česká národní banka), bude velmi silné. Ustát morálně takovou situaci vyžaduje jistou míru sebekontroly a zdravého sebevědomí a velké množství kvalitních profesionálů v managmentu.

Nikdy jsem neměl nic pojištěného u této instituce, přesto se mi přihodilo, že jsem se s touto institucí dostal do sporu a šlápl jsem tak bosou nohou hadovi za krk. Ještě nevím, zda mne had uštkne, protože celý příběh je teprve v počátcích, ale už výhružně syčí a dává najevo svou sílu. Mám zůstat stát a nehýbat se? Mám vzít nohy na ramena a utéct? Mám pokračovat v cestě, jakoby se nechumelilo? Nebo mám nohou přišlápnout a pokusit se hada trochu přidusit, abych mohl zmizet do bezpečí beze strachu z uštknutí? Nevím. Snad mám trochu času na rozmyšlenou a snad má stejný čas na rozmyšlenou i had. Možná mu za nějaké uštknutí ani nestojím.

Generali nedodržuje zákon. Tvrdí, že zákon je špatný a může za to náš stát. Je docela možné, že zákon není dokonalý, možná za to může stát (resp. jeho zákonodárci), ale takových nedokonalých zákonů je naše legislativa plná. Přesto musíme (alespoň my normální smrtelníci) zákony dodržovat a pak teprve můžeme zákony kritizovat a domáhat se jejich změny, či odškodnění. Generali, vědoma si své moci a síly, se rozhodla, že zákon dodržovat nemusí a nebude a že si počká, až se pod jejím tlakem zákon změní k jejímu obrazu. Nehledí napravo, nehledí nalevo, je jí jedno, že tím škodí mnoha lidem a ohrožuje věrohodnost jednoho oboru, do kterého se vloudila se slibem, že zákon dodržovat bude.

Věc je celkem jednoduchá, i když se Generali snaží ji zamlžit a zabahnit tak, aby se jevila jako věc složitá. Stát nařídil podnikatelům, kteří chtějí provozovat cestovní kancelář, že musí být pojištěni pro případ úpadku. Základním motivem k takovému kroku byla OCHRANA SPOTŘEBITELE. Ne ochrana podnikání, jak se nyní snaží Generali tvrdit, ale OCHRANA SPOTŘEBITELE. Šlo o to, aby v případě krachu cestovní kanceláře byl zajištěn návrat klientů domů a aby ti, co uhradili cestovní kanceláře zálohy, dostali tyto zálohy zpět.

Stát tuto povinnost nařídil cestovním kancelářím, ty nemají jinou možnost, pokud chtějí legálně fungovat, než se pojistit. Stát ovšem nenařídil žádné pojišťovně, aby cestovní kanceláře pojistila. Každá pojišťovna vstupuje do tohoto pojistného segmentu zcela dobrovolně, o své vůli a zcela jistě z komerčních důvodů. Předpokládejme, že má takový vstup rozmyšlený, že ví, jaký druh pojištění jde nabízet, ZNÁ SMYSL TAKOVÉHO POJIŠTĚNÍ a zná všechna úskalí a výhody. Pokud tak činí neuváženě a nerozumně, je to jen a jen její věc a její podnikatelská hloupost.

Zákon předepsal celkem jasná pravidla pro cestovní kanceláře a celkem jasné povinnosti pojišťoven – vše s cílem dodržet základní smysl zákona, OCHRÁNIT SPOTŘEBITELE. Opakuji, že ochranou spotřebitele zákon myslí návrat klientů domů a vrácení peněz ze záloh klientům, kteří na dovolenou neodjeli. Tento smysl pravidel, určených tímto zákonem byl a je jasný všem cestovním kancelářím. Musely tyto pravidla přijmout, musely je respektovat a musely a musí platit nejen pojistné, ale i skládat depozity, které jim pojišťovny předepíší.

A tady je společností Generali vypouštěna další mlha s vůní po hořkých mandlích. Tvrdí totiž, že si výši pojistného určují cestovní kanceláře, ale to je nepravda. Výši pojistného a výši depozitu určuje pojišťovna. Činí tak na základě informací, které ji cestovní kancelář dodá na základě dotazníku pojišťovny a dalších výkazů. Pojišťovna tedy ví, koho pojistí, jaké jsou jeho hospodářské výsledky, jaký je jeho podnikatelský záměr na pojistné období, jaký je průběh plánovaných tržeb atd. atd. Výše pojistného tedy nepadá z hůry, ale je určena metodikou té které pojišťovny. Navíc zákon jednoznačně zavazuje cestovní kancelář informovat pojišťovnu o výkyvech skutečnosti proti plánu.

O tom všem jistě pojišťovna Generali věděla, nebo mohla vědět, když do tohoto pojistného segmentu vstupovala. Muselo jí být jasno, že jakmile pojistí některou cestovní kancelář, bere na sebe odpovědnost za její klienty (za všechny, kteří sepíší s cestovní kanceláří cestovní smlouvu v době trvání smlouvy!!!). Muselo jí být jasný základní smysl tohoto zákona, tedy OCHRANA SPOTŘEBITELE = V PŘÍPADĚ KRACHU CESTOVNÍ KANCELÁŘE POVINNOST VRÁTIT KLIENTY DOMŮ A VYPLATIT ZÁLOHY TĚM, KTEŘÍ NA DOVOLENOU NEODJELI.

Pokud dnes Generali tvrdí, že jí někteří jednatelé zkrachovalých cestovních kanceláří podvedli a neposkytli jí pravdivé údaje, i to je možné a i s takovým případem zákon počítá:

§7, odst. (3) Pojišťovna není oprávněna odmítnout pojistné plnění nebo snížit jeho výši v případě, dozví-li se po pojistné události, že cestovní kancelář vědomě poskytla nepravdivé nebo neúplné podklady, které byly pro uzavření pojištění podstatné. Pojišťovna je však v tomto případě oprávněna domáhat se náhrady škody na cestovní kanceláři.

Pojišťovna Generali pojistila více než 460 cestovních kanceláří a všechny tyto kanceláře s Generali podepisovaly smlouvu v dobré víře, že Generali ví o čem tento zákon je, že je o OCHRANĚ SPOTŘEBITELE, a věřily, že Generali tento zákon bude dodržovat a dostojí svým závazkům vůči klientům. Všechny cestovní kanceláře uhradily Generali pojistné a složily u ní depozity. Byla to jejich „úlitba“ za zklidnění trhu, za stabilitu, za důvěru v obor. I my ostatní, kteří jsme pojištění u jiných pojišťoven, platíme tuto „úlitbu“ za zklidnění trhu, za stabilitu, za důvěru v obor.

Generali nemusela nikoho pojistit, nikdo by jí nemohl k tomu přinutit. Pojišťovna Generali nemusela nikoho pojistit za podmínek, za kterých pojistila. Byla to její obchodní politika, bylo to její obchodní rozhodnutí a její vztah s konkrétními cestovními kancelářemi. Pokud se jí obchod v některých případech z více než 460 nevydařil, je to jen a jen její riziko a její odpovědnost.  A musí dodržovat zákon = dopravit klienty domů a vyplatit peníze ze záloh.

Všechny dnešní výhrady Generali vůči tomuto zákonu a odkazy na jiné zákony popírají základní smysl tohoto zákona a věřím, že všichni soudci, kteří budou soudit spory s Generali rozhodnou ve prospěch klientů, protože musí být zachován základní smysl.

Pan advokát Kalvoda prohlásil, že je zcela nepřípustné, aby stát přenášel tíhu plnění tohoto závazku (ochrana spotřebitele) na soukromé subjekty, v tomto případě pojišťovny. Pokud pan advokát Kalvoda (zastupuje Generali) nemyslel své prohlášení jako žert, lze z tohoto prohlášení vyvodit, že pojišťovna Generali nikdy nebyla připravena plnit závazky ze smluv s cestovními kancelářemi a uváděla tak vědomě v omyl nejen veřejnost, ale i ony cestovní kanceláře. Nedivil bych se, kdyby cestovní kanceláře, takto uvedené v omyl, chtěly po Generali zpět pojistné, které Generali za uplynulé roky uhradily, protože jejich zájmy a povinnosti smlouvy s Generali zřejmě nekryly.

Dovolil jsem si nahlas tvrdit, že Generali nedodržuje zákon a šlápl tak bosou nohou hadovi za krk. Možná raději cuknu a vezmu nohy na ramena, abych nebyl uštknut, protože sérum v podobě spravedlnosti není v tomto kraji jen tak lehce k mání. Ale možná uvěřím, že i komár může porazit slona.

Nezbývá, než věřit, že jednání Generali v oblasti cestovního ruchu je pro tuto společnost zcela výjimečné a v ostatních pojistných segmentech se chová jinak a že takovým postojem nebude infikovat Českou pojišťovnu.